Don Roque a účinky léčby

Za dobu, co působí jako léčitel, měl něco kolem 1500 pacientů. Normální nemoci jako třeba vysoký krevní tlak, prostatu, žaludeční vředy, chronické průjmy apod., léčí přibližně za 10-14dnů. Cukrovku za 30dnů. Složitější případy, kdy si klasická medicína neví rady, léčí za 1-3měsíce. Do této kategorie patří rakovina, nemoci krve, osteoporóza atd. Z nejzajímavějších případů bych se zmínil např. o pacientce z domu v pralese vzdáleného od Roqueho přibližně 30 minut plavby na motorové kánoi po řece Paranapura. Roqueho „sousedka“ měla žaludeční vřed v konečném stádiu. Už nemohla přijímat stravu, pouze tekutiny. Lékaři jí sdělili, že hospitalizace s přijímáním výživy nitrožilně je už nezbytná a její naděje na přežití je i tak minimální. Po dvou měsících odchází od Roqueho vyléčená a pracuje a jí jako každý zdravý člověk. Za mého pobytu jsme ji navštívili a zrovna měla miminko. Další případ, který svědčí o opravdu požehnaných individuálních metodách Roqueho, je muž, který k němu přišel s ranami, které se nechtěly hojit. Roque to označil za určitou formu „lepry“. Konečky všech prstů na nohou i na rukou měl tak zanícené, že z nich konstantně tekl hnis a odpadávaly kousíčky rozkládajícího se masa. Roque mu trpělivě každý den odsával svými ústy hnis z každého prstu a společně v kombinaci s rostlinnými extrakty a dietou odcházel muž po 10 dnech naprosto zdráv. Další chlapík přišel s diagnózou rakoviny žlučovodů. Ten kdo jednou viděl žlutou barvu kůže a očí postiženého ví, že je to poslední stadium před odchodem do věčných lovišť. Po měsíci tento šťastlivec odchází domů zdravý jako rybka a snědý jako normální peruánec.

Roqueho léčebné praktiky vypadají jako z jiného světa a výsledky jsou občas neuvěřitelné. Většina pacientů je však jednoduše dohledatelná, protože jsou to převážně lidé z regionu. Dalším zajímavým případem svědčícím o Roqueho vyjímečném daru od Boha je muž, který měl rakovinový nádor v horní části pravé nohy. Roque ho samozřejmě vyléčil, protože jeho schopnosti jsou naprosto vyjímečné tím, že nezná hranice co může léčit, nebo do jakých nemocí by se z důvodu karmických vazeb nemělo zasahovat. Jeho dar je bez omezení a pokud má pacient pozitivní přístup k životu a je schopen věci ve svém životě dramaticky měnit, výsledek je jen otázka času. Výše zmíněnému muži, kterému Roque zachránil život, se nepochopitelně během léčby začala křivit páteř, která nakonec způsobila muži ochrnutí dolních končetin. Ačkoli jej Roque zachránil před smrtí, karmický zákon způsobil, že muži byla téměř okamžitou transformací nemoci do jiné podoby dána druhá šance odčinit si svou karmu prostřednictvím pomoci druhým. Dodnes působí tento bývalý profesor v instituci ve městě Yurimaguas, kde pomáhá postiženým.

Jsem rád, že jsem měl možnost účinky jeho léčivých rostlin zažít také na vlastní kůži. Jako dárek jsem si z Peru odvezl totální zdraví, na které mi u Roqueho stačilo 14 dnů, které jsem strávil v pohostinnosti jeho domova. Nechal jsem tady problémy s krční páteří, které přetrvávaly více než rok a půl. Moje plíce se tady znovu narodily, aby mohly svobodně dýchat posvátný Život po dobu, která je mi ještě předurčena. Všichni máme nasbíráno podle zásluh a způsobu života, který jsme ať už vědomě nebo nevědomě vedli. Současně se zdravotními problémy, které tady většina lidí zanechá, zde zůstává i minulost, která je plně prožita a pochopena. To jsou pro změnu - dary duši. Duše je tady léčena většině lidem automaticky, jako obrovský dar navíc.

Peru je úžasná země, kde čas nehraje vůbec žádnou roli. Ten se občas připomene tím, že zkoušíte zjistit, který je vlastně den. Člověk se může ponořit do sebe bez jakéhokoliv tlaku, že něco musí, nebo by ještě měl udělat nebo zařídit. Otázky týkající se Života se začnou dostávat do centra vědomí a skládají se dílek po dílku jako puzzle. Žádný dílek najednou nechybí ani nepřebývá....

Jedním z dokonalých zážitků, které Vám Peru nabídne, je možnost ochutnat nápoj z božské liány smrti – Ayahuascy. Rituálně připravený léčivý nápoj pracuje nejen na fyzickém zdraví, ale také na duši. Když si člověk navíc vědomě přestane cokoli vynucovat a opustí snahu vše kontrolovat, řídit a ovládat, všechno se děje jaksi „samo“. Život plyne v souladu se vším ostatním a není nic než úžasné Teď, plné pokory a úcty k Životu, a ke všemu, co s ním souvisí. Není kam spěchat a není co hledat. To hledané „osvobození“ se zcvrkává na „obyčejný život“, který naplňuje sám sebe a životy ostatních tím, že je. Bez rezistence, kontroly a strachu, že o něco přijdeme, že něčeho nedosáhneme, nebo že se nám něco nepovede…. Bůh dal - Bůh vzal. Co dostaneme, není naše v žádném slova smyslu. Co od Života dostáváme je nám jen zapůjčováno. Vrátit zapůjčené se většinou vzpíráme, neboť nechápeme, co je pro nás nejlepší a ztrátu nebo nedostatek, pociťujeme jako útok na to co nám patří nebo jako osobní křivdu. Týká se to věcí i lidí blízkých. Avšak vše zůstává v srdci. Nic neztrácíme a všechno si všude bereme s sebou. Věci, které nám už neslouží, je třeba odložit a vrátit, aby nám místo nich byly zapůjčeny takové osoby a věci, které jsou pro další rozvoj Života nejvhodnější a jsou nejvíce v souladu s naším dobrem a v souladu s dobrem Nejvyšším. Pokud člověk přijme a žije tuto skutečnost trvale, není možné se pro jakoukoli negativitu v duši člověka zachytit. Nastává život v dokonalé plnosti a Velký Tvůrce se realizuje skrze vědomý život člověka způsobem, který sám uzná za vhodný. Bez omezování malým sobeckým Já, pokoušejícím se v dobré víře všechno řídit a všechno mít pod neustálou kontrolou. Není třeba dělat „nic víc“, než se na chvíli u čehokoli zastavit a vnímat to s maximální úctou a láskou za to, že to přišlo do našeho života a nenechat to proplout kolem bez užitku (a dělat to pokud možno co nejčastěji). A jsou to věci každodenního života, které mají magickou moc. Je to obyčejné zastavení se u rostliny v bytě nebo stromu venku, pohlazení blízkého člověka nebo domácího mazlíčka, obyčejné podání ruky s upřímným pohledem do očí při setkání s “cizím“ člověkem, láskyplné zaposlouchání se do právě hrající písničky nebo zpěvu ptáka. Stejně tak to může být i příprava jídla pro milované osoby nebo spontánní blbnutí s dětmi, které ještě umí vidět vše s otevřenýma očima. Tyto obrazy, zvuky a děje se už nikdy nebudou opakovat, mineme-li je Teď. Mají cenu zlata. Běžný život se stává modlitbou vyjadřující nevyjádřitelný dík za to, že jsme, a za to, že je nám umožněno všechno prožívat a sdílet. Život je největší dar. Náš malý osobní život je dar Života Životu. Málokdy si však uvědomujeme, kolik Milosti se nám dostalo, že jsme tady a všemožně jen naříkáme a stěžujeme si na „nespravedlnost“. Nás současný styl života nás vede mimo pravou skutečnost.

Život však můžeme vnímat všude a ve všem. Jako chutný koláč. Láska je těstem tohoto koláče, úcta ke všemu a ke všem je náplní, a jako posýpka chutného koláče nemůže být nic jiného než pokora a vděčnost za vše co je upečeno a servírováno. Ať už je to cokoli……